Údolí řeky Loiry na jih od Paříže je proslulé množstvím nádherných zámků a každý rok oblast navštěvují zástupy turistů z celého světa. Loira byla v minulosti důležitou dopravní tepnou, a protože je splavná pro námořní lodě až do Nantes, sloužila jako obchodní trasa. Francouzská šlechta zde vystavěla stovky zámků a každý, kdo něco znamenal, zde měl své letní sídlo.
Z České Republiky se pořádají především autobusové poznávací zájezdy, kdy nejprve navštívíte Paříž a pak objedete za několik dní ty nejznámější zámky v okolí Loiry.
Protože mne představa týdne stráveného v autobuse společně s několik desítkami další lidí příliš nelákala, zvolil jsem jako výchozí bod pro návštěvu regionu Pays de Loira přístavní město Nantes. Naplánovali jsme si prohlídku Nantes, návštěvu šestnácti zámků (ukázaloo se, že to bylo trochu hodně, nakonec jsme dali dvanáct) a katedrálu v Orleáns – ve městě Johanky z Arku. Plán byl: půjčit si auto, přespat kousek u letiště a druhý den odpoledne se přesunout do zamluveného hotelu kousek od města Blois.
Jak se dostat z Česka do Nantes?
Nantes má jako svou základnu nízkonákladová společnost Volotea, která provozuje linku Praha – Nantes, takže volba byla jasná. Co bylo trochu nepříjemné, byly časy letů. Tam i zpět se letělo večer/odpoledne. Cena letenky nijak nevybočovala z průměru, tam i zpět pro dva dospělé s odbaveným zavazadlem – cca 12 000 Kč. Bez zavazadla a drobností jako priority boarding, výběr sedadla, by to bylo za 6 000 Kč.
Do Nantes jsme odletěli na čas, zpět bylo 30 minut zpoždění, ale jinak vše v naprostém pořádku.
Přílet byl v 22:30 a než jsme vylezli z haly, bylo jedenáct večer. Takže jsme šli rovnou na autopůjčovny a spěchali na hotel. Auto jsme si půjčili v autopůjčovně Sixt – dostali jsme Volkswagen Taigo s německými značkami a jeli jsme přespat na hotel.
Ubytování v Nantes
Pro přespání jsme zvolili hotel Ibis Budget Nantes Reze Aeroport, který byl pět minut jízdy od letiště. Kvalita hotelu odpovídá tomu co jsme od něj potřebovali – je to spíše lepší noclehárna. Pro delší pobyt bych volil něco jiného.
Nantes – město Julese Verna
Nantes je přístavní město s bohatou historií a krásným středověkým centrem. Největším turistickými atrakcemi jsou Zámek vévodů Bretaňských, Katedrála svatého Petra a Pavla a Les machines de l’île. Můžete navštívit různá muzea, nebo kulturní centra a projet se lodí po Loiře, nebo Erdre.
Nantes city pass
Po zjištění cen vstupného do všech výše uvedených atrakcí, jsme využili Nantes city pass, který kromě vstupného pokrývá i veřejnou dopravu a pro jednoho stojí na 24 hodin jen 27 euro. Web s možností nákupu je zde https://www.levoyageanantes.fr/en/to-do/nantes-city-pass/. Bohužel jsme se nedostali na vyhlídkovou jízdu lodí, vše bylo plné, je třeba rezervovat místa s předstihem.
Château des ducs de Bretagne
Středověká pevnost, později přestavená na zámek, se nachází v centru města, jen kousek od katedrály. Parkovat se dá hned vedle zámku, takže jsme jej využili jako výchozí bod pro procházku městem.
Na zámku je expozice historického muzea, mohutné hradby, které jsou průchozí kolem dokola celého zámku. Projdete se podkrovím, z hradeb je výhled na přilehlé náměstí Élisa-Mercœur. Zámecký příkop je volně přístupný a potkáte zde mnoho místních, jak venčí psy. Nádvoří zámku je volně přístupné, stejně jako hradby.
Katedrála svatého Petra a svatého Pavla
Monumentální gotická katedrála je jednou z dominant města a dalším místem, kam jsem se chtěli podívat. Bohužel zde právě probíhá rozsáhlá rekonstrukce a katedrála je uzavřena.
Proto jsme se prošli historickým centrem, které začíná u katedrály a vrátili se zpět k zámku.
Les Machines de l’Île
Naším dalším cílem bylo Les Machines de l’Île. Hned po historickém centru je to největší turistická atrakce v Nantes.
V bývalých loděnicích je v industriální hale expozice mechanických soch. Parkování je v parkovacím domě přes ulici a hned za vstupem je obrovský prostor, kde v koridoru stojí pohyblivý slon. Ten pravidelně vyráží na projížďky po areálu a vozí turisty na zádech. Především děti si užívají vody, která stříká z jeho chobotu.
Z koridoru, odkud začínají projížďky, můžete jít do expozice menších soch, kde průvodce přechází od jedné ke druhé a spouští mechanizmy. Vidět můžete housenku, jak se plazí po velké kolejnici, obrovského pavouka, ptáky bojující mezi sebou (ty jsou poháněni lidskou silou, takže pánové z výpravy co tam právě byla, si užili točení koly), Fénixe nebo obrovského mravence. Sochy nezapřou inspiraci světem Julese Vernea, který má ve městě své muzeum a expozice stojí za návštěvu.
Když vyjdete z expozice a vystoupáte po schodech na druhé straně koridoru, dostanete se na ochoz na dílnami. Pro mne to byla asi nejzajímavější část prohlídky, protože bylo vidět, jak se pracuje na nových sochách.
Z ochozu na dílnami sejdete přes zvláštní vyhlídku s lávkou, po točitém schodišti na prostranství před halou.
Carrousel of the Marine Worlds
Součástí Les Machines je i velký kolotoč, který jako kdyby vypadl z knihy Julese Vernea. V patře kolotoče jsou různé mechanické mechanické sochy, na kterých se můžete svést a které se různě pohybují. Večer je kolotoč krásně nasvícený, což jsme museli z časových důvodů oželet a spokojili jsme se s prohlídkou. Nantes pass obsahuje vstupenku i na tuto atrakci.
Nantes, Barbatre a Blois
Vzhledem k tomu, že jsme nesehnali místo na žádné vyhlídkové plavbě, jsme se stavili na oběd v restauraci Quai West, která je kousek od kolotoče – přímo na řece. Na obrázku je vidět třípatrová restaurace s kolotočem v pozadí.
Po výborné rybě jsme se rozhodli podívat na pobřeží, konkrétně do Barbatre, což je známá rekreační nedaleko Nantes. Na pláži bylo v červnu poměrně chladno a celkem liduprázdno. Pouze několik rybářů a milovníků kitingu.
Pak už byl nejvyšší čas na návrat do Nantes a vyrazit do Blois, kde jsme měli zajištěné ubytování v nedaleké vesničce.
Zámky na Loiře – ubytování
Když jsme plánovali návštěvu zámku, hledali jsme místo, odkud bychom mohli každé ráno vyrazit a měli na dosah co nejvíce těch nejhezčích zámků. Zvažovali jsme Tours, Ambois a Blois. Důležitá byla také možnost parkování bez nutnosti platit za parkoviště, nebo hledat místo po náročném dni.
Nakonec jsme si vybrali přes Booking penzion Maison d’hôtes Moulin du Bas Pesé velmi blízko Blois.
Bývalý větrný mlýn na kraji vesnice uprostřed lesíka s vlastním parkovištěm a snídaní v ceně. Deset minut autem do Chateau de Cheverny a 20 minut do zámku Chateau de Chambord bylo jen plus. Majitel sice nemluvil anglicky, ale kde je vůle, je i cesta a ubytování bylo super.
Orleáns
Kdo by neznal Johanku z Arku, zvanou též Pannu Orleánskou. A právě osvobození tohoto města bylo její nejznámějším vítězstvím. V historickém centru narazíte na zmínky o Johance na každém rohu. Za pozornost stojí především „dům Johanky z Arku“, kde je multimediální výstava o jejím životě.
Dále za návštěvu stojí hlavní náměstí Martroi, Groslot Hotel a Katedrála svatého kříže. Ostatně kvůli návštěvě katedrály jsme do Orleáns jeli.
Pokud do Orleáns pojedete autem, tak přímo v centru se dá zaparkovat v nákupním centu HallesChatelet.
Katedrála svatého kříže
Osmdesát metrů vysoké věže katedrály jsou vidět již z daleka. Orleáns nemá žádnou jinou tak výraznou dominantu, než je Katedrála svatého kříže. Vnitřek katedrály působí přesně tak jak by jste čekali – nádherná vitrážová okna, monumentální lodě, úžasné varhany a spousta náhrobků. Ostatně, podívejte se na fotografie.
Před katedrálou začíná třída Johanky z Arku, plná obchodů a restaurací, na jejímž druhém konci najdete Maison de Jeanne d’Arc. Když se vrátíte o ulici zpět, ocitnete se na Rue Royale, což je hlavní ulice se spoustou obchodů, vedoucí na most Jiřího Pátého.
Tím jsme návštěvu města zakončili a vyrazili na návštěvu zámku Sully-sur-Loire.
Zámek Sully-sur-Loire
Sully-sur-Loire je původně středověká pevnost, takže na první pohled moc jako zámek ani nevypadá. A ani na druhý pohled. Parkoviště je hned u zámku vedle vodního příkopu.
Velký vodní příkop, masivní věže a hned u vstupu upozornění, že prohlídka zahrnuje 260 schodů. Zámek byl sídlem vévody de Sully, ministra francouzského krále Jindřicha IV. Následně střídal majitele až do doby, kdy byl prodán obci, která jej z větší části zpřístupnila veřejnosti.
Prohlídka začíná hned za vstupem, kde projdete několika komnatami a pak vystoupáte až do podkroví tvrze, kde můžete obdivovat krov velké střechy. V každém rohu tvrze je masívní věž o průměru 11,5 metru. Prohlídka pokračuje přes křídlo Ludvíka patnáctého až do zámeckého křídla. Expozice není příliš rozsáhlá a za hodinu máte vše prohlédnuté.
U zámku je rozsáhlý park – bývalé barokní zahrady, který v době návštěvy procházel rekonstrukcí a byl nepřístupný.
Zámek Chambord
Nejznámější zámek v údolí Loiry je zapsaný na seznamu Unesco. Tomu odpovídal i počet návštěvníků. Byl také jediný, kde jsme potkali někoho z Čech. Parkoviště také odpovídá návalům, které můžete v sezóně zažít.
Chambord je uprostřed obrovského uzavřeného parku, o rozloze 5 400 hektarů. Hned za vstupem, je po pravé straně půjčovna čtyřkolek, kol a lodiček, takže můžete vyrazit i na vodní kanál podél zámku.
V samotném zámku je zpřístupněná centrální část v které je především známé schodiště ve tvaru dvojité šroubovice dle návrhu Leonarda da Vinci. Centrální část je postavena dle středověkého rozložení donjonu, takže kolem schodiště jsou na každém patře čtyři místnosti s expozicí. Z krajních věží pak projdete do bočních křídel.
Typickým znakem zámku je les komínů, který je zmiňován v každém průvodci. Po vystoupání po centrálním schodišti až nahoru se ocitnete na průchozí terase kolem celé centrální části. Je to taková foto selfie area, protože terasa se dá projít kolem dokola každé věže a výhledy na park a zahradu k focení přímo vybízí.
Pokud nejdete do parku, tak se prohlídka zámku dá zvládnout za dvě hodiny.
Zámek Blois
Jestli se dá o některém ze zámků říci, že zde kráčela historie, je to Blois. Je to tak trochu „jiný“ zámek, než ostatní šlechtická sídla postavená v zahradách. Najdete jej na kopci na řekou Loirou ve městě stejného jména.
Roku 1429 zde požehnal remešský biskup Johance z Arku a ta si to šla vyřídit s Angličany do Orleáns. Blois bylo sto let sídlem francouzských králů, až Jindřich IV se přesunul do Paříže.
Přímo v centru města, jen kousek od zámku, se nachází podzemní parkoviště, kde je možné nechat auto a na zámek krásně dojít pěšky. My jsme dorazili chvíli po poledni, takže jsme se vydali do historického centra pod kopcem, kde jsme se dobře najedli na náměstíčku pod schody, které vedou přímo na velké prostranství před zámkem.
Na něm je historický kolotoč, občerstvení a mají zde stanoviště kočáry, vozící turisty po městě. Uvnitř zámku je pak ikonické spirálovité schodiště a prohlídka vás provede prostory tří křídel zámku, z nich jsou nejznámější křídlo Ludvíka XII a tajný pokoj Kateřiny Medicijské. Při prohlídce jsme potkali slovenskou skupinu, které měla průvodce oblečené do historických kostýmů.
Château de Cheverny
První, na co si vzpomenete ze zámku Cheverny, jsou psi. Protože se na zámku pořádaly a pořádají hony, je zde chována smečka sto dvaceti loveckých psů a jednou z hlavních atrakcí je jejich krmení. My jsme to časově nestihli, takže jsme psi viděli pouze ve výběhu. V nízké hospodářské budově vedle vstupu je Tintinovo muzeum, protože Hergé použil Cherveny jako předlohu pro fiktivní zámek Château de Moulinsart. Hned vedle muzea je okrasná zeleninová zahrada.
V parku, který je před zámkem jsou vtipně na stromech rozmístěni velcí plyšový medvědi. Jaký to mělo smysl(jestli vůbec) jsme nezjistili.
Zámek stojí na místě původního hradu a údajně se nedá určit, která jeho část je součástí původní stavby. Pro veřejnost byl otevřen již roku 1914 a interiéry jsou velmi luxusní, s velkou sbírkou nábytku a tapisérií. Za zmínku stojí i model zámku postavený z Lega.
Zámek Beauregard
Když si prohlédnete program poznávacích zájezdů po místních zámcích, tento tam nenajdete. My jsme to měli jen pár minut jízdy od hotelu, takže jsme na něj zavítali. Menší zámek se nachází poněkud stranou hlavního zájmu turistů. Obklopuje ho nádherný park, přes který musíte projít až k budově zámku. V parku je Jardin des portraits (zahrada portrétů), která je rozdělena do čtverců, které mají představovat portréty (což mi moc nepřišlo).
Podél řeky Loiry si stavěli sídla francouští šlechtici a v podstatě každý, kdo něco znamenal, si zde postavil zámek. Beauregard je jedním z menších a jeho stavitel byl ministr některého z francouzských králů (který to byl, už nevím). Podle fotografií v zámku byla dvojice, která nám prodávala lístky, majitel s majitelkou.
Prohlídka nevelkého zámku zabere pár desítek minut, ale za zmínku stojí úžasné malované stropy a hlavně výstava portrétů psů, která na zámku skončila poté, co byla vystavována v Paříži. Bylo to osvěžující, nekoukat pro změnu na obrazy šlechticů a šlechtičen.
Château de Valençay
Možná to bylo způsobeno probíhající rekonstrukcí, ale za mne poněkud zklamání. Jedná se o velký zámek, který nechybí v nabídce cestovních kanceláří, avšak jeho stav je dost špatný. Vstup a přední zahrada jsou opraveny, ale zámek samotný a zahrady jsou poznamenány zubem času.
Expozice je zajímavá a na rozdíl od jiných zámků je zaměřená na druhou světovou válku, odboj a následné osvobození, kdy na zámku byla ubytována armáda spojenců. Takže i když exteriéry nenadchly, prohlídka byla zajímavá.
Zámek Chenonceau
Jedna z ikon zámků na Loiře je zámek Chenonceau. Na místě bývalého opevněného mlýna byl postaven zámek, který je v podstatě jedna velká síň vedoucí na druhou stranu řeky. Zámek sloužil jako místo setkávání smetánky Francie a v současnosti je druhý nejnavštěvovanější zámek v zemi.
K zámku se dostanete alejí vedoucí přes rozlehlý park s labyrintem a oranžerií. Přímo u zámku jsou dvě barokní zahrady přímo na břehu řeky.
Interiéry jsou trochu méně honosné než u jiných zámků, což je dáno především tím, že hlavní částí zámku je dlouhá dvoupatrová galerie. Obytných místností tam není tolik. Zajímavostí, která mi utkvěla v paměti, je, že za druhé světové války byla řeka hranicí mezi okupovanou a neokupovanou částí Francie. Zámek prý sloužil pro pašování odbojářů přes hranici.
Zámek Clos Lucé
Jméno Leonardo da Vinci je to, co definuje celý tento zámek ve městě Amboise. Ten zde žil poslední tři roky svého života a expozice i exteriéry jsou zaměřeny na tuto renesanční osobnost. K zámku se dostanete přes park plný jezírek, dřevěných lávek a vodních kaskád. Po parku jsou rozmístěny různé funkční modely Leonardových strojů, které si můžete vyzkoušet.
Samotný zámek je menší, a díky červeným cihlám působí trochu jako venkovské sídlo než zámek. Expozice je rozložená do dvou pater, kde v horní části jsou obytné místnosti a ve spodní jsou další modely, výkresy a ukázky práce Leonarda da Vinciho.
Po všech prohlídkách ostatních zámků působí Clos Lucé svěžím až živým dojmem, což bylo možná způsobeno tím, že v době naší návštěvy tam byly minimálně tři školní výpravy. A protože dotýkat se exponátů ve spodním patře bylo dovoleno, tak se děti nenudily a bylo vidět, že je to baví.
Zámek Chaumont-sur-Loire
Mezi Amboise a Blois na půl cesty je na břehu řeky velký zámek Chaumont-sur-Loire. Ten v sobě nezapře, že se původně jednalo o středověkou pevnost, jak svědčí velké věže v rozích zámku. Rozkládá se ve velké zahradě nad městečkem a kromě velkého parku zde najdete tropické skleníky, různé objekty zakomponované do okolí, interaktivní expozice.
Na zámku probíhají pravidelné zahradnické festivaly, takže instalace se doplňují a rozšiřují.
Interiéry zámku jsou velmi bohaté, prohlídka zabere cca hodinu a půl a projdete zámek od reprezentativních pokojů až po podkroví, ve kterém jsou v maličkých místnostech kusy nábytku a vybavení, které na restauratéry teprve čekají. Za zmínku stojí velmi netradičně vyzdobená kaple, kde se mše již asi nekonají.
Zámek Ussé
Ussé je zámek známý ve Francii, jako inspirace Charlese Perraulta pro Šípkovou Růženku. Nachází se u řeky Indre, což je přítok Loiry. Rozlohou není tak velký jako například Chaumont-sur-Loire a prohlídka se dá zvládnout za hodinu.
V průvodcích je popsán velký zámecký park, ale asi jsem byl zmlsaný předchozími zámky, takže zas tak velký mi nepřišel. Hlavní částí expozice jsou interiéry a výstava oblečení z osmnáctého a dvacátého století.
Z nádvoří můžete také vystoupat na „věž Šípkové Růženky“. Ve věži má být její komůrka, ale tuto atrakci jsem vzhledem k náročnosti výstupu vynechal.
Zámek Villandry
V zámku Villandry jsou ty nejhezčí zahrady ze všech zámků, které jsme navštívili. Každá cestovka zde zastavuje, protože zahradám je věnována mimořádná péče, a protože jsou rozložené terasovitě, je možné zde udělat množství fotografií.
Nejprve k zámku, ten se nachází kousek od Tours u řeky Cher, což je také přítok Loiry. Historie je tak nějak běžná – středověká pevnost – přestavba na zámek. Interiéry zámku si moc nepamatuji, protože jsme přes ně v podstatě procházeli do zahrady. Výstava se věnuje historii zámku a provede vás patry zámku až na vyhlídku na věži, odkud máte zahrady jak na dlani.
Zahrady jsou rozděleny do tří částí – horní, s jezírkem a habrovým labyrintem, prostřední je květinová a spodní je zeleninová. Právě zeleninová je největším lákadlem zámku, protože zahradníci dvakrát ročně vysazují různé druhy zeleniny do ornamentů.
Majitelem zámku je rodina Carvallo, která jej vlastní od roku 1906 a v současnosti se o něj starají pravnuci dr. Joachima Carvalla.
Na prohlídku zámku a zahrad si vyhraďte alespoň dvě hodiny, protože zahrady jsou rozsáhlé a pokud se rozhodnete jít i na vyhlídku, tak vám možná ani nebudou stačit. Ve stejný den, kdy jsme přijeli na zámek, byl vedle parkoviště na louce místní bleší trh. Protože na blešáky jezdíme i u nás (přehled můžete najít zde – přehled bleších trhů v ČR ), nemohli jsme si nechat ujít příležitost, i když jsme nic nekoupili…
Zámek Langeais
Nevím, zda bych Langeais nazval zrovna zámkem, je to spíš hrad. Takže se při návštěvě připravte, stejně jako v Sully-sur-Loire, na hromadu schodů. Nachází se uprostřed města a padací most, přes který se jde do zámku, ještě více umocňuje pocit, že jste na hradě. Tři masívní kruhové věže vás v tom jen utvrdí.
Původní pobořená pevnost byla přestavěna na zámek v patnáctém století, a to včetně zámecké zahrady, která byla následně obnovena do původní podoby podle miniatur z té doby.
Expozice ukazuje vybavení a oblečení z doby renesance a působí tak tmavěji, než ostatní šlechtická sídla kolem Loiry.
Pro historii Francie je zámek důležitý, protože právě zde se konala svatba Karla VIII a Anny Bretaňské, díky čemuž získala Bretaň Francie a ne Habsburkové. Ve druhém patře je interaktivní expozice, která událost připomíná.
Při průchodu zámkem vystoupáte až na ochoz, který vede kolem dokola zámku a uvidíte tak celé městečko, jak na dlani. Z ochozu je také výhled na Pont de Langeais, což je vysutý most přes Loiru, po kterém jsme do města přijeli.
Návrat
No a víc jsme toho nestihli 🙂
Poslední den jsme si již jen zabalili a naplánovali cestu do Nantes. Protože se nám nechtělo platit mýtné na dálnici (to nás vyšlo na cca 40 Euro z Nantes do Blois) a měli jsme dost času, jeli jsme zpět po okreskách. Sice to byl samý retardér, kruháč, dva retardéry, další kruháč, ale jelo se dobře a na letiště jsme přijeli včas.
Malá příhoda na závěr – chtěli jsme dotankovat půjčené auto, protože se mělo vrátit s plnou nádrží. Na benzinkách to funguje tak, že do stojanu strčíte kartu, natankujete kolik potřebujete a částka se vám strhne. Když chcete platit hotovostí, tak musíte nejprve na kase zaplatit a oni vám povolí litry, které máte povolené. Když jsme jeli do Blois, tak jsem tankoval na dálnici a místo 60 Euro, mi karta ukázala strženo 130 Euro. Trošku mne to vyděsilo, takže jsme tankovali za hotové. A protože na hotovost už nejsou Francouzi moc zvyklí, tak už jen zaplacení bylo celkem komplikované. U stojanu jsem strčil pistoli do nádrže a natankoval jsem a koukám, že k nám běží prodavačka, že nám naklikala o 10 euro víc. Vše se vysvětlilo, doplatili jsme a vyrazili na letiště, protože jsme se po týdnu chození po zámcích těšili zpátky do Čech.
Byl to náročný týden, ale už plánujeme něco podobného na příští rok.
