Zemětřesení patří k nejděsivějším a současně nejzáhadnějším silám přírody. I když se v posledních dekádách daří mnohem lépe předvídat některá velká zemětřesení, jiná udeří bez varování a zanechávají za sebou zkázu v podobě zničených měst a následných katastrof, jako jsou požáry, sesuvy půdy a tsunami. Změna klimatu už s sebou přinesla nárůst dalších přírodních katastrof, jako jsou hurikány a lesní požáry. Může tedy vést i k častějším zemětřesením?

Největším typem zemětřesení jsou tektonická zemětřesení. Vznikají pohybem tektonických desek, obrovských bloků hornin tvořících zemskou kůru a plášť. Teplo z nitra Země tyto desky pohání rychlostí cca 1,5 cm ročně, přičemž dochází k vzájemnému tření. Tlak v těchto oblastech se hromadí tak dlouho, dokud nedosáhne bodu zlomu, kdy se desky náhle pohnou a uvolní nashromážděnou energii v podobě zemětřesení.

Na rozdíl od jiných katastrof je předpověď zemětřesení prakticky nemožná, a proto je evakuace velmi obtížná. Změna klimatu bohužel může vést k častějším a silnějším zemětřesením, varují odborníci.

Rychlejší tání ledovců vlivem globálního oteplování hraje v tomto ohledu klíčovou roli. Jak voda z roztátých ledovců odtéká z pevniny do moře, zvedá se dříve pod nimi ukrytá zemská kůra. Je to podobný princip jako u dítěte, které v bazénu ponoří nudli pod vodu a pak ji pustí – nudle zpočátku klesne dolů tlakem shora, ale jakmile se tlak uvolní, vystřelí zpět nahoru. V případě ledovců může tento tlakový rozdíl aktivovat dříve neaktivní zlomy a způsobit zemětřesení.

Větší obavy než zemětřesení způsobená tajícími ledovci vzbuzují ta, která by mohla vyvolat stoupající hladina moří. Jak moře stoupá, zvyšuje se i tlak pod vodou na mořském dně, vysvětluje Marco Bohnhoff, geofyzik z GFZ Helmholtz Centre Potsdam a Svobodné univerzity v Berlíně. Tím se zvyšuje tlak i na zlomové linie v pobřežních oblastech.

„Několik velkých zemětřesení se blíží ke konci svého seismického cyklu,“ říká Bohnhoff, „včetně těch, která jsou předpovídána v okolí San Francisca a Los Angeles v příštích desetiletích. To znamená, že i malá změna tlaku může spustit seismické hodiny. Na mnoha místech to může stačit k vyvolání zemětřesení.“

I kdybychom dnes přestali s emisemi skleníkových plynů, trvalo by až 1000 let, než by se zvyšování hladiny moře zastavilo, dodává Bohnhoff. Předpovídá, že během této doby se intervaly mezi velkými pobřežními zemětřeseními zkrátí.

Vzhledem k tomu, že prokázání této teorie by trvalo staletí, vychází Bohnhoffův výzkum převážně z existujících modelů. Vědci například zkoumali změny hladiny Saltonského moře, vnitrozemského jezera severovýchodně od San Diega, v průběhu posledních 1 000 let a zjistili, že když bylo jezero plné, docházelo podél nedalekého zlomu San Andreas k většímu počtu zemětřesení.

Cassidy, druhý zmiňovaný seismolog, si však není jistý, zda by nárůst hladiny moře vedl k dostatečně výrazné změně tlaku, aby se tato gigantická zemětřesení vyskytla v dohledné době. Zdůrazňuje, že i když k nim skutečně dojde, změna klimatu je učiní ještě nebezpečnějšími. Tsunami spouštěné zemětřesením budou se zvyšující se hladinou moře zasahovat hlouběji do vnitrozemí. Teplejší oceány povedou k většímu množství srážek, což zvýší riziko sesuvů půdy způsobených otřesy. Dešťové srážky také zesílí otřesy samotného zemětřesení, protože vibrace v mokré zemi jsou mnohem výraznější než v suché.

Ať už se přesně stane cokoliv, a i když toho stále mnoho nevíme, jedno je jasné: změna klimatu pravděpodobně ovlivní zemětřesení a jejich následky. Je to důležité téma, které bude v následujících letech vyžadovat další výzkum. Bez ohledu na to, co zjistíme, jedno je jisté – nejsou to dobré zprávy.

Na druhou stranu se však věda o Zemi neustále vyvíjí. Možná díky včasnému varování budeme moci lépe čelit zemětřesení a zmírnit jejich ničivé účinky. Ať už se jedná o vývoj přesnějších systémů předpovědi nebo o zlepšení budov odolných vůči zemětřesení, snaha o připravenost je klíčová. Zemětřesení sice nemůžeme zastavit, ale můžeme se na ně lépe připravit.