Island je místem mnoha úchvatných přírodních jevů a tradic. Překvapení jsou často nejen cestovatelé, ale i milovníci přírody a ochranáři. Jedním z nejneobvyklejších způsobů, jakým místní obyvatelé přispívají k ochraně přírody, je pomoc mláďatům papuchalků – a to dost neobvyklým způsobem. Hází je totiž z útesu.

Představte si, že jste na Islandu a v srpnu či v září potkáte v zapadlých nočních ulicích lidi, kteří vypadají, jako by se ztratili. Mají na sobě špinavé oblečení, rukavice a nesou krabice. Nevypadají zrovna jako typičtí ochránci přírody. A ještě podivnější je to, že když tyto lidi sledujete, zjistíte, že chytají zmatená mláďata papuchalků, aby je následně shodili z útesu.

Zní to jako špatný vtip? Kdepak. Tohle je vážně ochranářská praxe, která na Islandu funguje už léta. Vysvětlení je nasnadě. Papuchalci severní, ti neuvěřitelně fotogeničtí pestrobarevní ptáci s velkými zobáky, tráví první část života v norách vyhloubených v útesech. Poté, rodiče několik týdnů starají o vylíhnuté mládě, nastává čas na první velký let. Mladý papuchálek má podle plánu zamířit na svou první výpravu nad širý oceán, kde si najde potravu a vydá se do světa.

Tady se ale někdy plány přírody srazí s realitou moderního světa. Mláďata se při svém prvním letu orientují podle světla měsíce. Jenomže co když noční oblohu přehluší světla měst, přístavů a majáků? Místo nad moře pak papuchalci zamíří do vnitrozemí, kde je čeká nejistá budoucnost. Mnozí se ztratí, nenajdou potravu a postupně umírají hlady.

pixabay / bodsa

Každý rok takových zbloudilých mláďat přibývá. Místní obyvatelé na to však nerezignovali. V mnoha městech a vesnicích se proto na Islandu v noci scházejí dobrovolníci – děti, dospělí i starší lidé. Vybaveni krabicemi a rukavicemi procházejí ulice, hledají zmatené ptáky a chytají je. Poté mláďata odnesou k pobřežním útesům, kde je – a to doslova – shodí dolů.

Zní to drsně, ale právě tento krok je klíčový pro jejich přežití. Papuchalkové se musí dostat zpět nad moře, kde začnou svou životní cestu. A pokud by jim s tím lidé nepomohli, zůstali by ztracení a téměř bez šance. Islanďané jsou v tom už docela zběhlí – mláďata vybalí z krabic a citlivě je vyhodí do vzduchu, čímž je motivují k letu. Tímto způsobem se jim daří zachránit tisíce mladých ptáků, kteří by jinak zbytečně zahynuli.

Tahle „shazovací“ praxe se postupně stala oblíbenou tradicí. Na Vestmanských ostrovech, kde žije největší kolonie papuchalků na světě, se do záchranných nočních hlídek zapojují celé rodiny. I když papuchalci nejsou oficiálně zařazeni mezi ohrožené druhy, jejich počet za posledních 30 let dramaticky klesl. Oteplování oceánů, které způsobuje úbytek jejich potravy, spolu s dalším světelným znečištěním představují pro papuchalky velký problém. Islandští obyvatelé s klimatickými změnami sami nic nezmůžou, ale mohou pomoci aspoň takto – každoročně vracejí stovky mladých ptáků zpět na správnou cestu nad moře.

Při shazování papuchalků z útesů možná někteří turisté zvednou obočí, ale místní vědí, že jde o dobrou věc. Pomáhají udržovat rovnováhu v přírodě a dávají papuchalkům šanci na přežití.