Japonský šinkanzen dnes vnímáme jako symbol technologického pokroku. Kdo by však tipoval, že letos slaví 60 let? Stejně tak málokdo ví, že když v roce 1964 vyjela první souprava, šlo nejen o technický zázrak, ale především i o velký risk. Málokdo totiž věřil, že vysokorychlostní železnice, která by konkurovala letadlům a silniční dopravě, může v praxi fungovat. Avšak dva vizionáři – šéf japonských drah Šinži Sogō a inženýr Hideo Šima – věštili japonské železnici ohromnou budoucnost. Dnes je jejich projekt ikonou spolehlivosti a rychlosti. Bez nadsázky zcela změnil způsob, jakým lidé cestují po Japonsku.

Investice, která se Japonsku vážně vyplatila

Když se 1. října 1964 první šinkanzen mezi Tokiem a Ósakou rozjel rychlostí 210 km/h, byla to světová senzace. V té době se vlaky pohybovaly pomaleji a představa, že by železnice mohla konkurovat letecké dopravě, byla směšná. Projekt šinkanzenu však nešetřil penězi ani ambicemi. Bylo třeba navrhnout nejen nové soupravy, ale také zcela novou infrastrukturu. Vlaky byly lehčí, rychlejší a bezpečnější než kdy předtím, a to i v seizmicky aktivním Japonsku.

Bezpečné, komfortní a decentní cestování

Přes počáteční skepsi se ze šinkanzenu rychle stal fenomén. Za 60 let přepravil více než 10 miliard cestujících, a to bez jediné vážné nehody. Jeho bezpečnostní systém dokáže včas zastavit všechny vlaky v případě potenciálního nebezpečí. Není divu, že se stal vzorem pro celý svět. Spolu s technologií ale vyniká i kultura cestování. Od úslužné obsluhy s bílými rukavičkami po otáčející se sedačky po směru jízdy – šinkanzen je synonymem pohodlí a japonské přesnosti.

Dalším specifikem cestování šinkanzenem je jídlo. Japonci si rádi zabalí tradiční bentó, tedy malé krabičky s obědem, aby si mohli během cesty vychutnat sushi nebo další pochoutky. Na palubě vlaku nečekejte hlučné restaurace, ale ohleduplné cestující, kteří si i telefonní hovory vyřizují tak, aby nikoho nerušili.

V budoucnosti možná překoná „pětistovku“

Šinkanzen však stále inovuje. Dnes dosahuje rychlostí až 320 km/h, ale inženýři už pracují na dalším pokroku. Japonsko plánuje zavést magneticky nadnášené vlaky, které by se pohybovaly rychlostí až 500 km/h. Tyto futuristické soupravy s extrémně dlouhými „nosy“ minimalizují odpor vzduchu, zejména při průjezdu tunely, což šetří energii.

Za šedesát let se šinkanzen stal nejen dopravním prostředkem, ale také kulturní ikonou Japonska. V době, kdy se svět snaží o ekologičtější a rychlejší dopravu, se japonská rychlovlaková technologie stala inspirací pro další země. Šinkanzen je zkrátka víc než jen vlak – je to symbol technologického pokroku a lidského odhodlání překonat hranice.