Při návštěvě belgického přímořského letoviska Oostduinkerke můžete u pobřeží zahlédnout muže na koních a v pláštěnkách, kteří se zde věnují dnes již unikátnímu lovu krevet. Tento způsob lovu je natolik jedinečný, že byl v prosinci 2013 zapsán na seznam UNESCO o nehmotném dědictví lidstva.

Je to pohled, který vás přenese do jiné doby. Koně ve vodě, na nich rybáři ve žlutých pogumovaných oblecích a za nimi rybářské sítě. Tento obrázek, kdysi na zdejším sedmašedesátikilometrovém pobřeží běžný, dnes můžete spatřit pouze tady.

Pokud si představujete idylickou rybářskou vesnici, budete zklamáni. Oostduinkerke je moderní příměstský rekreační resort, protkaný čtyřproudovou silnicí s tramvají uprostřed a lemovaný vysokými budovami s apartmány. Moře tu slouží spíše jako estetická kulisa a zdroj čerstvého vzduchu, než místo ke koupání. V písečných dunách vykukují roztroušené betonové bunkry, památka na druhou světovou válku.

Jedním z posledních patnácti lovců krevet je Johan Vandendriesschen. Tento původem koňák se přistěhoval před asi třiceti lety a lov krevet ze hřbetu koně ho okamžitě uchvátil. Má šest koní, které chová s manželkou na nedalekém statku. Na lov vyráží zpravidla obden, v létě i zimě, největší úlovky jsou však v teplejších měsících, od dubna do října.

Johan se svým pomocníkem věší proutěné koše za dřevěné sedlo, oba se vyšvihnou na koně a se zatíženou sítí za sebou se pomalu noří do vln Atlantiku. Koně, mohutní a vážící kolem tisíce kilogramů, klidně kráčejí do vody, slaná voda jim evidentně nevadí. Po asi dvaceti minutách se obracejí a vracejí z moře, síť vytvořila vak plný všeho možného – krabů, malých rybek a krevet.

Krevety putují do koše, ostatní drobotina na písek, kde se stává kořistí všudypřítomných racků. Celý proces se opakuje asi pětkrát, úlovek obvykle čítá kolem deseti kilogramů. Na zbohatnutí to nestačí, ale jako přivýdělek je to stále výhodné.

Po skončení lovu rybáři odvážejí krevety na své statky k okamžitému zpracování. Promyjí je sladkou vodou, očistí od písku a nečistot, přesypou do plastikových bedniček a ponoří do kotle s vroucí vodou. Tím je zbaví všech tělesných tekutin. Poté už nezbývá, než se do nich pustit – ulomit hlavičku a zadeček, rozlousknout, vysát. Krevety chutnají nejlépe čerstvé a je obtížné se této pochoutky nabažit.

Rybáři pak rozvážejí krevety do místních obchodů a restaurací. Míst, kde se dají ochutnat, je v okolí dostatek. Přímo v Oostduinkerke má restauraci nazvanou De Peerdevisscher i jeden z dalších lovců, Johan Casier. Restaurace, replika rybářské hospody z roku 1920, je plná rybářského náčiní a fotografií. Většina jídel má v názvu slovo rybí – rybí pivo, rybí káva s likérem. Místa na oběd se musejí objednávat dopředu, což je na belgické poměry neobvyklé.

Johan pyšně říká, že hosté vědí, že u něj dostanou vždy jen ráno ulovené ryby a krevety, jež umí jeho žena Corinne znamenitě upravit. Ceny jsou přitom velmi příznivé.

Drobné, našedlé krevety jsou pro svoji zvláštní výraznou chuť vyhledávané gurmány nejen ve Flandrech, ale na celém světě. Receptů na jejich přípravu je nespočet. Krokety s krevetami jsou nedílnou součástí belgické gastronomické tradice, stejně jako mušle a hranolky. Podávají se s křupavou smaženou petrželkou, citronovou šťávou a bešamelem.

Další specialitou jsou syrová rajčata naplněná krevetami smíchanými s majonézou nebo koktejlovou omáčkou, mohou být také zakápnuta koňakem. Krevety se přidávají i do polévek, výborné je s nimi rizoto, smaží se s koriandrem a limetkou, gratinují s čekankou, dusí s tymiánem a česnekem či jsou součástí nejrůznějších salátů.

Vynikající je sendvič s rukolou, sušenými rajčaty a krevetami. Krevety se nejčastěji konzumují čerstvě uvařené jako snack k pivu nebo vínu, běžně na stole v misce místo oříšků.

Tento fascinující způsob lovu krevet z koňského hřbetu je umírající tradicí, kterou udržuje při životě jen pár nadšenců. Je to nejen jejich práce, ale i vášeň a hrdost. Pokud máte možnost, určitě si tento jedinečný zážitek nenechte ujít.