Kuvajťané mají pro lanýže skutečnou slabost. Ale nejde o ty černé delikatesy známé z evropských lesů, nýbrž o bílé lanýže, které se rodí v jejich domovské poušti. Tržiště Ar-Raj, které se nachází na severozápadním okraji města Kuvajt, je epicentrem této lanýžové vášně. Tady se každý rok koná něco jako lanýžová horečka, kde obchodníci bojují o své stánky.

Ar-Raj není obyčejné tržiště. Je to místo, kde se setkávají milovníci lanýžů, aby hledali ty nejlepší kousky. Zákazníci chodí mezi stánky, čichají, poměřují a hodnotí. Vůně lanýžů je stejně důležitá jako jejich barva a velikost. Ti, kdo vědí, co hledají, míří přímo ke svým oblíbeným prodejcům. Je to jako rituál, který se opakuje každou sezonu.

Bílé lanýže nemají stejný věhlas jako jejich černí bratranci, ale to je nečiní méně cennými. Jsou levnější a rostou v poušti po dešti. Beduíni už dávno objevili jejich kouzlo a začlenili je do svých tradičních pokrmů. Přidávají je k masu a rýži nebo z nich vaří omáčky. Júsuf Muhammad Chálid, jeden z místních nadšenců, rozlišuje několik druhů lanýžů a ročně za ně utratí přes 200 000 korun.

Nejoblíbenějším způsobem přípravy je podle Chálida maso s omáčkou, na které se položí vařený lanýž a vše se překryje napolo uvařenou rýží. Ta pak do sebe vstřebá vůni lanýžů a omáčky, což vytváří jedinečný gastronomický zážitek. Chálid si tuto delikatesu dopřává dvakrát týdně, nejčastěji ve čtvrtek, kdy se u něj doma schází celé příbuzenstvo.

V roce 2006 se město Kuvajt rozhodlo zřídit tržiště Ar-Raj, aby zavedlo pořádek do prodeje lanýžů. Dříve se totiž prodávaly všude možně. Viceguvernér města Kuvajt Fajsal Džumaa vysvětluje, že cílem bylo mít kontrolu nad kvalitou zboží a jeho původem. Hygiena je rovněž pod přísným dohledem. Dnes se většina lanýžů na tržišti Ar-Raj dováží ze severní Afriky, protože produkce v Kuvajtu po irácké invazi v roce 1990 skončila.

Letos projevilo zájem otevřít si stánek 500 obchodníků, ale jen 123 z nich mělo to štěstí. Tržiště je sezónní záležitost, protože bílý lanýž roste od listopadu do dubna. Kvalitu lanýžů ovlivňuje množství srážek a další meteorologické podmínky.

Kuvajtský obchodník Muhammad Šimmarí říká, že letos je trh zaplaven lanýži z Libye, což se děje cyklicky každých šest let. Denně se dováží tři až čtyři tuny lanýžů, které se prodají, dokud jsou čerstvé. Sušené lanýže jsou sice k dispozici, ale jejich kvalita je nižší. Obchodník Íránec Abdel Alí Saíd, který prodává lanýže od 60. let, dodává, že trh nabízí lanýže z Maroka, Alžírska, Tuniska a Libye. Ceny se pohybují od sedmi do dvaceti dínárů za kilogram v závislosti na kvalitě.

Kuvajťané přestali hledat lanýže ve své poušti po roce 1990 kvůli strachu z min, které tam zanechali iráčtí vojáci. Dalším důvodem je nepravidelnost srážek, rychlý rozvoj měst a ústup pouště. Ale i přes tyto překážky zůstávají lanýže oblíbenou pochoutkou a jejich vůně a chuť jsou pro mnoho Kuvajťanů neodolatelné. Tržiště Ar-Raj se tak každoročně stává místem, kde se setkávají lidé, aby si užili tuto vzácnou a výjimečnou delikatesu.