Představte si, že každé dvě vteřiny zmizí les o velikosti fotbalového hřiště. Taková je tvrdá realita dnešního odlesňování. Celosvětově ročně ztratíme asi deset milionů hektarů lesa – a hlavní viník? Zemědělství. Snaha získat novou půdu pro pěstování plodin nebo chov dobytka žene řadu států k nekontrolovanému kácení. Ale zatímco se na mnoha místech světa lesy mění na pole a pastviny, Norsko plave proti proudu. Zatímco jiní kácí, Norové sází. A co víc, jejich úsilí nese výsledky. Za posledních sto let se plocha norských lesů ztrojnásobila, což zní jako ekologický zázrak.

Proč se Norům daří nekácet?

Jak se Norům podařilo něco, co se zdá být jinde nemožné? Klíčem je nejen odhodlání, ale také systematický přístup. Pravidelná inventarizace lesů, která má v Norsku dlouhou tradici, umožňuje detailně sledovat stav porostů. Letošní průzkum byl už jedenáctým v pořadí a ukázal, že lesní plochy v zemi za posledních 40 let vyrostly na dvojnásobek. To je ohromující výsledek, který rozhodně nevznikl náhodou.

Norsko se v posledních desetiletích zaměřilo na ochranu lesů jako na jeden ze základních pilířů své environmentální politiky. Dříve tam lesy mizely stejně jako jinde ve světě – kácení pro stavební materiál, palivo nebo papír bylo na denním pořádku. Ale postupem času si Norové uvědomili, že lesy nejsou jen zdrojem dřeva, ale také klíčovým spojencem v boji proti klimatickým změnám. Lesy totiž hrají zásadní roli při zachycování oxidu uhličitého, což je hlavní skleníkový plyn zodpovědný za oteplování planety.

Proč jsou norské lesy tak důležité?

V loňském roce norské lesy pohltily asi 18 z 47 milionů tun oxidu uhličitého, které byly v zemi vypuštěny do atmosféry. To je téměř 40 % celkových emisí – a to je jen začátek. Lesy totiž rostou dál a jejich schopnost pohlcovat CO₂ se tím jen zvyšuje. Momentálně pokrývají více než jednu miliardu metrů krychlových, což je plocha, která doslova dýchá život do norské krajiny.

Jedním z faktorů, který norskému zalesňování pomohl, je paradoxně i změna klimatu. Vyšší teploty a delší léta vytvořily příznivější podmínky pro růst stromů. Jak uvedl norský výzkumník Rasmus Astrup, právě v posledních 20 letech se díky těmto faktorům nárůst lesních ploch výrazně urychlil. Když k tomu připočteme pečlivé plánování a podporu udržitelného hospodaření, máme před sebou recept na úspěch.

Když kácet, tak s rozvahou

Norové ale nepracují jen s lopatou a motykou. Za jejich úspěchem stojí také moderní technologie a inovace. Lesy pravidelně monitorují pomocí satelitních snímků a pokročilých analýz, aby přesně věděli, kde je potřeba zasáhnout. Zároveň se snaží využívat lesní plochy efektivně a udržitelně. Kácení se děje cíleně a vždy je následováno výsadbou nových stromů.

Když se podíváme na zbytek světa, kontrast je zarážející. Podle Organizace pro výživu a zemědělství OSN jsme z planety od počátku moderního odlesňování ztratili už třetinu původních lesů. To je dvojnásobek plochy Spojených států. A i když se některé státy snaží podobně jako Norsko situaci zvrátit, celkový trend je stále alarmující.

Norsko však ukazuje, že změna je možná. Jeho příklad inspiruje nejen okolní státy, ale i širokou veřejnost. Ať už se bavíme o zalesňování, ochraně přírodních zdrojů nebo boji proti klimatickým změnám, Norové dokazují, že s odhodláním a dlouhodobou vizí můžeme vrátit přírodě, co jí patří. A kdo ví, třeba se jednou plocha lesů ztrojnásobí nejen v Norsku, ale i v dalších částech světa.

Článek částečně vznikl pomocí ChatGPT.