Bobři jsou jedni z nejtalentovanějších inženýrů přírody. Jejich dovednost stavět hráze je všeobecně známá, ale věděli jste, že mohou postavit hráz, která svou délkou překoná Lipenskou přehradu? V kanadské provincii Alberta se nachází pozoruhodné vodní dílo vytvořené těmito zvířaty – bobří hráz, která měří neuvěřitelných 850 metrů. Je to nejdelší bobří hráz na světě a zároveň fascinující příklad toho, jak si příroda dokáže poradit s tvarováním krajiny.

Jak bobři dobývají zpět svůj domov

Historie této jedinečné stavby sahá až do 70. let 20. století, kdy nizozemský klimatolog Jean Thie, který žil nedaleko Ottawy, zkoumal oblasti severní Kanady prostřednictvím satelitních snímků. Jeho hlavním zaměřením bylo sledování změn v permafrostu (věčně zmrzlé půdě) a jeho postupného tání, což byl jeden z prvních důkazů, že se globální klima začíná oteplovat. Ale při tomto výzkumu objevil ještě něco zajímavějšího – obrovské hráze vytvořené bobry v odlehlých oblastech Wood Buffalo National Parku.

Bobři, kteří byli v tomto regionu již dávno vyhubeni kvůli intenzivnímu lovu pro kožešiny, se začali do oblasti opět vracet. Jejich návrat do těchto divokých oblastí byl významný a rychlý, což bylo zřejmé z rozsahu jejich stavební činnosti. Na satelitních snímcích se začaly objevovat desítky menších i větších hrází, za nimiž se rozprostíraly vodní nádrže. Nicméně mezi všemi vynikala jedna obrovská hráz, která pokrývala území o rozloze osm hektarů a měřila téměř 800 metrů na délku. Tehdy ovšem tento objev zůstal na okraji zájmu – Thie se v té době věnoval především klimatickým změnám.

O kuriózním rekordu se veřejnost dozvěděla z internetu

Bobří hráz u jezera Claire zůstala téměř zapomenutá, dokud se Jean Thie v roce 2007 nerozhodl tuto kuriozitu zmínit na jednom přírodovědném diskusním fóru. To vzbudilo zájem vědců i médií. Krátce poté o objevu informovala Kanadská rozhlasová společnost (CBCR) a zpráva o „nejdelší bobří hrázi světa, kterou lze vidět i na satelitních snímcích z vesmíru“ se začala šířit jako senzace. O její existenci se nakonec dozvěděli i správci národního parku Wood Buffalo, kteří do té doby o tomto gigantickém díle neměli tušení.

I když tato situace působí trochu humorně, je třeba uvážit, že správa parku má na starosti území o rozloze dvou třetin České republiky. Většina tohoto území je naprosto nepřístupná, neexistují zde žádné cesty ani stezky, a tak mohly bobři ve své „neviditelné“ práci pokračovat po celé generace bez jakéhokoliv zásahu člověka. Hráz je dnes ještě větší, než byla před padesáti lety, protože bobři k ní připojili nový úsek, čímž dosáhla své současné délky 850 metrů.

Fenomén bobřího inženýrství

Jak dlouho trvalo bobrům tuto hráz postavit, zůstává záhadou. Jisté je však to, že její budování probíhalo po mnoho let, možná desetiletí, a hráz je stále aktivní. Na satelitních snímcích je patrné bobří obydlí – hrad, který má vstup zaplavený vodou, což je pro tato zvířata typické. Hráz v Lac St. Clair však není jen monumentem bobřích dovedností, ale také zásadním příkladem toho, jakým způsobem tato zvířata ovlivňují své okolí.

Bobři staví hráze, aby zvýšili hladinu vody ve své oblasti a vytvořili tak jezera, ve kterých se mohou snadno pohybovat, transportovat materiál a získávat potravu. Hráze zároveň chrání bobry před predátory – ve vodě se mohou snadněji skrývat. Bobři jsou proto často označováni jako „krajinní inženýři“, protože jejich stavby mění ekosystémy a vytvářejí nové biotopy pro mnoho dalších živočišných druhů.

V parku Wood Buffalo sice není bobřích hrází málo – existuje zde mnoho dalších staveb o délce kolem 500 metrů – ale žádná z nich nedosahuje velikosti hráze v Lac St. Clair. Není překvapením, že Lac St. Clair Beaver Dam je nyní považována za světový rekord v délce bobří hráze. Je to skutečně fascinující přírodní úkaz, který připomíná, jak neuvěřitelně schopní a přizpůsobiví bobři jsou.

Odkaz bobřího impéria

Bobři se neustále přizpůsobují měnícím se podmínkám a jejich hráze mají často dlouhou životnost. Některé hráze jsou postupně opouštěny, když jejich majitelé přesídlí do jiných oblastí, a příroda si je vezme zpět. Hráz v Lac St. Clair však zůstává živá, pečuje o ni nejméně jedna bobří rodina, která nadále udržuje tuto neuvěřitelnou stavbu.

Tato hráz poskytuje domov bobrům a zároveň se stala se také útočištěm pro mnoho dalších živočišných druhů. Díky ní se v parku vytvořil jedinečný ekosystém, který slouží jako důležitý biotop pro vodní ptactvo, ryby a další zvířata.