Na barevné fotografie se dobře kouká. Jsou atraktivní a syté, nicméně černobílé snímky mohou být ještě silnější až šokující. Zejména v případě, kdy za objektivem stojí zkušený fotograf, jako je George Digalakis – řecký umělec, jehož fotografie jsou zahaleny do hmatatelného ticha a tajemné melancholie. Když se na ně dlouze zadíváte, pravděpodobně se v nich začnete ztrácet a nakonec se dostanete pod povrch jejich podvědomí.

Snímky Digalakise nejsou děsivé. Jsou temné a tajemné. Přesto je v nich paradoxně i něco pozitivního. Fotograf si vybral osamělé stromy, horizonty zahalené v mlze a další opuštěná místa a všechny je přeměnil na náladová umělecká díla plná emocí. Umělec miluje vodu a nebe, ale v této sérii snímků je využívá spíše jako plátno pro zvýraznění přirozené přitažlivosti daných prostředí. Ale dost již planých řečí, užijte si nebývalou atmosféru, kterou se Řekovi podařilo zachytit snad až příliš věrně.

[hana-code-insert name=’article‘ /]

[hana-code-insert name=’dole‘ /]