Červená barva má na chování býků minimální vliv. Býci, stejně jako normální zvířata, jsou do jisté míry barvoslepí, což znamená, že červenou barvu nevidí.

Je známo, že býci mají kroužky v nose, aby je bylo možné ovládat, podrobnosti se dozvíte zde.

Překvapivé, že? Pojďme si dnes toto zajímavé téma probrat.

Nesnášejí býci červenou barvu?

Mnoho lidí si myslí, že býkům vadí červená látka, protože červenou nesnášejí, ale pravda je taková, že býkům na barvě nezáleží. Červená barva má navíc na chování býků jen malý vliv.

Ve skutečnosti jsou býci, stejně jako zdraví lidé, mírně barvoslepí, proto červenou barvu nerozeznají. Býk je velmi podobný člověku, který trpí červenou barvoslepostí. Tomuto jevu se říká protanopie.

Vidí červenou barvu?

Býci mají dichromatické vidění, stejně jako ostatní kopytníci (zvířata s kopyty). Kónické buňky, které vnímají barvy na sítnici, se dělí na dva typy.

Krátké vlnové délky (S-cone) jsou detekovány jedním typem čípkových buněk, který je nejreaktivnější v modré/fialové oblasti mezi 444 a 445 nm. Kónické buňky druhého typu přijímají vlnové délky v rozmezí 552-555 nm, což jsou střední až dlouhé vlnové délky (žlutozelené).

Toto dichromatické vidění však neprozrazuje nic o tom, jak býci rozlišují barvy. Bylo provedeno mnoho studií, jejichž cílem bylo zjistit, jak býci vidí a identifikují barvu. Tyto studie zjistily, že býci dokáží rozlišovat různé odstíny červené barvy, ale žádná ze studií definitivně nespojila červenou barvu s agresivitou.

Proč se tedy zlobí?

Matadoři neboli toreadoři nosí během býčích zápasů malý červený plášť zvaný muleta. Býkům vadí spíše pohupování pláštěnky než její barva. Agresivní bičování mulety matadorem býka rozčiluje. Býka nerozzuří barva, ale hrozivé pohupování matadorova červeného pláště.

Vše o býčích zápasech

Bohužel se býci po staletí využívali také jako hlavní atrakce při býčích zápasech. Od doby, kdy španělští matadoři na počátku 18. století používali muletu, se v myslích lidí pevně zakořenila asociace s býky hrajícími červenou.

Býčí zápasy se v té či oné podobě konají již přibližně 2 000 let. Tanec s býky byl oblíbenou zábavou starých Kréťanů. Muži i ženy při nádherných a odvážných vystoupeních skákali přes býčí rohy.

Skutečnost, že se bojovému býkovi nejprve dařilo ve Španělsku, je jedním z vysvětlení, proč se stalo nejoblíbenějším místem pro býčí zápasy. Býčí zápasy nejsou možné s normálními zvířaty.

Je k němu zapotřebí toro de lidia neboli toro bravo, který je odlišný od domácího býka.

Proč červená barva při býčích zápasech?

Červený plášť se nosí pouze ze zvyku. Ve skutečnosti se býčí zápasy dělí na tři části, přičemž červená pláštěnka se používá výhradně v závěrečné fázi. Šarlatový odstín pláště slouží také k zakrytí krve býka, kterého matador zahání.

Býčí zápasy jsou dnes považovány za krvavý a násilný sport. Tyto karnevaly měly v historii velký význam, od tradičního až po náboženský.

Býčí zápasy jsou zachyceny na malbách z Knóssu na Krétě v Řecku, které pocházejí z doby 2000 let př. n. l. Popularita této události vzrostla v celé Římské říši, zvláštní oblibu si získala na Pyrenejském poloostrově, včetně Španělska, Portugalska a Andorry.

Kdo je to matador?

Při býčích zápasech je matador hlavní postavou, která nosí plášť a popravuje býka bodnutím meče mezi krk a ramena.

Ženy jsou součástí býčích zápasů již po několik generací, i když většinu býčích zápasníků tvoří muži.

Matadorská taktika pochází z doby kolem roku 1914, kdy Juan Belmonte tradiční představení znovuobjevil. Dříve bylo jediným účelem zápasu připravit býka na útok mečem. Matadoři jsou hodnoceni podle svých schopností, elegance a nebojácnosti.

Mnoho lidí proto považuje býčí zápasy neboli koridy spíše za soutěž mezi toreadory než mezi býky.

Pravda o býčích zápasech

Když býk vstoupí do ringu, matador, dva pikadoři na koních a tři pěší muži ho několikrát bodnou.

Matador se snaží dosáhnout rychlé smrti mečem přímo do srdce, když je býk již zcela oslaben strachem, ztrátou krve a únavou.

Tragédií pro býka je, že matador jen zřídka uspěje a musí provést mnoho úderů, přičemž často mine býkovo srdce, ale spíše probodne jeho plíce.

Často se používá dýka, která přetne míchu a ušetří divákům obraz umírajícího bezmocného zvířete.

Když jsou býkovi jako poslední ukázka „vítězství“ uříznuty uši a ocas, může být ještě zcela živý, ale nehybný.

Co je to býčí jízda?

Jízda na býkovi je rodeová hra, ve které jezdec vyleze na mohutného býka a bojuje o to, aby zůstal sedět, zatímco býk se ho snaží schodit.

Býci se párují náhodně dlouho před soutěží, avšak od roku 2008 si jezdci mohou býky vybírat sami. Když je jezdec určen, kývne hlavou.

Jezdec musí zůstat na býkovi po dobu osmi sekund a ke kontaktu s ním používat pouze jezdeckou ruku.

Jezdci jsou hodnoceni na stupnici od 0 do 100. Body se přidělí jak býkovi, tak jezdci.

Je jízda na býkovi etická?

Rodeo se prodává jako vyčerpávající zkouška lidské odvahy a dovedností tváří v tvář divokým zvířatům Divokého západu. Ve skutečnosti se však jedná o klamavě zábavné ukázky lidské nadvlády nad zvířaty. To, co koncem 19. století začalo jako soutěž kovbojských dovedností, se vyvinulo v program, jehož hnací silou je zloba a bohatství.

Mezi nejoblíbenější rodeové sporty patří přehazování telat, zápas s voly, jízda na holé hrudi a na býkovi, jízda na bronzovém koni v sedle, přehazování volů a dojení divokých krav.

Rodea využívají jako zvířata účinkující v klecích. Vzhledem k brutálnímu zacházení, které zažila, je většina z nich poměrně krotká, i když se přirozeně bojí lidí. Mnohá z těchto zvířat nejsou přirozeně nepřátelská; jsou fyzicky nucena chovat se „šíleně“, aby kovbojové vypadali statečně.

Nyní je naprosto jasné, že býci nepociťují nenávist k barvě, ale spíše k pohybu. Co bychom také měli zvážit, je přestat se bavit takovými hrůznými aktivitami.