Soužití více generací pod jednou střechou bývalo dříve běžným jevem, v dnešní společnosti se však již vytrácí. Jako každý fenomén s sebou neslo svá negativa i pozitiva, o kterých se však málo mluví. Největším z nich byl bezesporu častý a pravidelný styk vnoučat s prarodiči, od kterých přebírala zas jiné názory a postoje než jim nabízeli rodiče. Hovoříme zde samozřejmě o rodinách tolerantních, milujících a vzájemně se respektujících. Nasávat s mateřským mlékem babiččiny poznatky, že maminka je flundra, nic pozitivního nepřináší…

Vymezit si mantinely

Ať už jste se rozhodli pro společné soužití více generací dobrovolně, či vám bylo okolnostmi vnuceno, vymezit si předem hranice je naprosto nezbytné! Necháte-li jakoukoli otázku společného soužití osudu, vznikne z ní zákonitě problém.

Základem bezproblémového soužití je respekt k soukromí druhého a tolerance jeho životního stylu. Přestože jsou to častěji rodiče, ke kterým se stěhují jejich dospělé děti, nemohou na ně dále pohlížet jako na drobotinu bydlící v jejich dětském pokoji. Mladí tvoří samostatnou jednotku s vlastním životním stylem, přáteli, návyky. Samozřejmostí pak pro obě strany musí být skutečnost, že má vlastní práva končí tam, kde začínají práva druhého.

Výchova dětí

Častou třecí plochou bývá výchova dětí. Přestože mladí bezpochyby babiččinu pomoc ocení a často je pro ně dokonce nepostradatelná, prarodiče vždy musí respektovat rodiče dětí jako konečnou autoritu a přijmout svou pouze pomocnou roli bez výhrad. Babičky a dědečkové, přistupujte k tomu optimisticky – konečně, když se něco nepovede, bude to problém někoho jiného!

Vzájemná pomoc

– nikdy není samozřejmost! Předem se dohodněte, kdo za co a kolik bude platit a kdo se jakým způsobem bude podílet na péči o společnou domácnost. Nedopusťte, aby měl kdokoli pocit, že jej ostatní využívají, ale zároveň pamatujte, že nevyžádaná pomoc může být stejně velký problém.