Přirozenou součástí partnerských vztahů jsou různé emoce. Základem je samozřejmě láska, ale s tou, bohužel, může přijít také žárlivost. Při prvních náznacích to druhý partner může brát jako lichotku ve smyslu příjemného projevu zájmu. Když to však přeroste v citové vydírání manipulaci a permanentní kontrolu, jde o vážný problém. Nenechte vykonstruované představy a pochybnosti ovládat váš vztah. Setkávat se ve vztahu samostatně i s jinými lidmi je zcela normální a důležité.

Žárlivost pramení z nedostatku sebevědomí

To, jak moc vašemu protějšku na vás záleží, nejlépe poznáte v jeho očích. Pokud se rozzáří kdykoliv se na vás podívá, nemáte absolutně důvod, zabývat se tím, jestli se máte cítit ohroženi většinou neškodnou kávou či večerem u vína, který váš partner či partnerka tráví s kamarádem či kamarádkou. Myslet si, že si automaticky jde rovnou stěžovat na váš vztah je hloupost. Svět se netočí jen kolem vás a vašeho vztahu. Proto se cíleně vyhněte myšlenkám, jestli se náhodou partner s někým jiným nebaví lépe než s vámi ve vztahu. Raději ten čas využijte sledováním filmu, na kterém se žánrově neshodnete, čtením, hraním PC her nebo jiným koníčkem. Další možností je využít ten čas taky s někým, koho jste dlouho neviděli. Čas vám příjemně uteče a společně s partnerem se pak sejdete doma.

10 a více SMS zpráv za večer není zdravý zájem o partnera

I ve vztahu je pocit svobody zcela zásadní. Na souhlas s tím, že partner/ka někam vyrazí bez vás, se vás ve funkčním vztahu nikdo ptát nemusí. Není však ani třeba ho kontrolovat víc než jednou nebo dvěma zprávami. Když se tam nebude bavit, ozve se z vlastní iniciativy nebo se vrátí domů dříve. Opravdu není nutné se přehnaně ujišťovat, vyptávat či dokonce vyvolávat paniku jen proto, že vám partner neodpovídá. Vzájemná důvěra a pocit svobody v jednání každý sám za sebe, je paradoxně nejpevnější pouto každého vztahu. Prokazujete tím, že jste dostatečně sebevědomí na to, abyste ztráceli čas pochybnostmi.

Nedělejte ve vztahu nic, s čím byste nesouhlasili

Vážnější projevy žárlení se projevují nepodloženými přehnanými konspiračními teoriemi o tom, co se kde dělo. Přisuzování mnohem většího významu běžným přátelským projevům náklonnosti, ale také bezdůvodné citové vydírání. Proti tomu existuje jednoduchá obrana. Být si jistý, že se za všech okolností nebudu chovat tak, jak by se mi nelíbilo, kdyby se choval partner k někomu druhému. Pak už záleží na vzájemné komunikaci a míře tolerance ke společenskému chování ke společným i individuálním známým. Každopádně pamatujte, že čím víc podrobností budete v takovém chování řešit, tím více podezření vrháte sami na sebe.

Zdravou žárlivost vyřeší komunikace, chorobnou terapie

Může se stát, že se v rámci zábavy necháte příliš strhnout atmosférou a před očima partnera nebo z doslechu se následně dozví, že se ten druhý dopustil neškodně důvěrnějších kontaktů, které jsou za hranicí partnera. V takové situaci je nejlepší si vše v soukromí vysvětlit, něžně zlehčit celou událost, hodit vše za hlavu a pokračovat v dosavadní pohodové atmosféře. Jakmile má jeden z partnerů neustálou tendenci se k tomu vracet, přibarvovat si další setkání a vše stupňuje přehnanou kontrolou bez příčiny, začněte uvažovat o psychologické pomoci. Oboustranně není nic horšího než nechat se ovládat chorobnou žárlivostí.

Ve vztahu byste se nikdy neměli cítit jako v kleci. Přizpůsobení života jeden druhému je samozřejmé, ale i jako partneři stále zůstáváte autonomními osobnostmi se svými zájmy a pouze svými přáteli. Pokud nemáte důvěru v to, co dělá váš partner, když zrovna není vedle vás. Je vždycky někde chyba a měli byste se zamyslet nad smyslem takového vztahu.