Už v období dospívání začneme svůj život někam směřovat. Ze začátku je to sice většinou po dohodě s rodiči, ale stejně je rozhodující prostředí, ve kterém vyrůstáme, co nás baví a k čemu a k čemu máme vlohy. Své povolání však můžeme také spojit s vyšším posláním a stát se řádovou sestrou – hovorově jeptiškou.

Pro většinu lidí je toto rozhodnutí přinejmenším zvláštní a těžko pochopitelné. Z pohledu sester je to však láska srovnatelná s tím nejromantičtějším vztahem. Vždyť smutnou nebo rozčílenou jeptišku prostě nepotkáte. Právě naopak jsou veselé, nad věcí, velmi kreativní a spokojené se životem jaký je.

Vstup do řádu je desetiletý systematický proces

Když se rozhodnete stát řádovou sestrou, musíte vybraný řád nejprve přesvědčit, že jste naprosto bez závazků a budete mít vždy na prvním místě službu Bohu. Musíte prakticky opustit dosavadní život a žít v uzavřené komunitě podle jasně stanovených pravidel řádu.

Základními podmínkami jsou:

• svobodný stav a věk 18 – 35 let (rozvedené či vdovy jsou výjimkou),
• členství v církvi,
• přijetí svátosti a biřmování,
• dokončené vzdělání (ideálně vysokoškolské),
• ukončené povolání,
• finanční bezúhonnost.

Vysokoškolský titul zde není sice nutně vyžadován, ale je výhodou, prokazujete tím jistou vyzrálost a tím i pevnost svého rozhodnutí. Navíc získanými zkušenostmi v oboru můžete pomáhat k rozvoji uvnitř rádu.

Existují 3 typy řádů, do kterých můžete vstoupit:

Kontemplativní komunity – sestry žijí uzavřený život ve své komunitě a zaměřují se především na modlení (cca 5 hodin denně), udržují klášter a přilehlou zahradu, vydělávají si pouze šitím a vyšíváním věcí na bohoslužby, zdobením svíček atd. Vše musí být spojené s vírou. Klášter opouštějí jen v nutných a výjimečně. Rodiny za nimi občas dochází, častěji jsou jen v telefonickém kontaktu.

Tradiční apoštolské komunity – sestry se aktivně podílejí na vzdělávání a zdravotní péči. Hodně takových jeptišek můžeme vidět vyučovat či pomáhat v nemocnicích.

Netradiční apoštolské komunity – takové řádové sestry pomáhají bezdomovcům na ulicích, postiženým či rizikovým skupinám. Mohou komunikovat po internetu i zúčastňovat se různých misí.
Pokud si je budoucí řádová sestra jistá svým rozhodnutím a typem komunity, do které hodlá vstoupit, proces přijímání do řádu může začít – aspiranturou. Při níž žena zůstává doma, ale je v častém kontaktu s komunitou. Povídá si se ostatními sestrami, seznamuje se s prostředím a pravidly, případně pomáhá při různých akcích. Druhým stupněm je kandidatura, následuje postulát a teprve noviciátem začíná její život v řádu. V průběhu noviciátu jeptišky na čas přerušují zaměstnání a musejí se věnovat pouze liturgii, aby mohla složit sliby dočasné. Ty obnovuje po dvou letech, aby si po deseti letech mohla být svou volbou jistá a složit slib věčný.

Během tohoto procesu může potenciální řádová sestra kdykoliv odejít. Lze to i po složení věčného slibu, ale to už je komplikovanější. Každopádně je to dostatečně složité na to, aby si žena jednoznačně uvědomila, jestli tento životní styl jí dělá šťastnou.

Být šťastným je totiž ten nejdůležitější, ale zároveň nejsložitější úkol v životě. Co dělá šťastnými vás?