Algarve je proslulé sluncem a pískem, ale jeho vnitrozemí je turistům z velké části neznámé a nabízí nedotčené vesnice, vydatné jídlo a skvělé turistické trasy.

Algarve není místem, které byste si obvykle představovali jako cíl pěší turistiky – návštěvníci se obvykle zdržují v blízkosti pobřeží u rozsáhlých písečných pláží. Ve vnitrozemí se však země začíná zvedat, korkové lesy nahrazují golfová hřiště a klima se stává chladnějším a vlhčím. To je ideální místo pro pěší turistiku, a dokonce je zde i dálková trasa Via Algarviana neboli GR13.

Táhne se od východu na západ v délce asi 300 km, začíná v Alcoutimu na hranici se Španělskem a končí u Atlantiku. Celá trasa zabere asi 14 dní a je na ní mnoho vedlejších tras. V Monchique, na konci 10. etapy, právě přibylo pět nových procházek, dvě navazují na Via Algarviana a tři kratší trasy. Jednu z nich se chystám vyzkoušet a pak se vydám na další etapu GR13.

Další portugalskou dálkovou trasou je Rota Vincentina, jejíž jedna stezka, Rybářská stezka, lemuje pobřeží. Začíná v Alenteiu na severu, pak vstupuje do Algarve, klesá kolem Cabo de S.Vicente a končí v Lagosu. Na rozdíl od cesty Via Algarviana se zde nachází rozeklané útesy, odlehlé zátoky a zničené pevnosti, přičemž stálým společníkem je zpěněný Atlantik. Když jsem tudy šel naposledy, byl nejpozoruhodnější úsek zahalen v mracích, takže je čas se sem vrátit.

PR7 MCQ – Percurso das Hortas (Stezka zeleninových zahrad) 8,2 km, 3 hodiny

Město Monchique má nádhernou starou čtvrť, úzké uličky a pastelově vymalované domy. Cesta vede z kopce ven z města a protíná zeleninové zahrady – v prosinci je tu jen zelí. Přesto jsou pomerančovníky plné ovoce a později sbírám lesní jahody, z nichž se vyrábí místní ohnivá voda „medronho“.

Nad poli se rozprostírají lesy starých dubů, z jejichž kůry se získává korek, který je jedním z hlavních průmyslových odvětví. Když se zatáhne, naskytne se lákavý výhled dolů do údolí na pobřeží a nad městem se ve výšce 750 m tyčí kopec Picota. Jdeme okružní trasou a zpátky na předměstí, kde je venkovní společná prádelna, která se používá dodnes.

Via Algarviana Úsek 11: Monchique – Marmelete, 14,70 km, 4 hodiny

Začínáme stoupat úzkými uličkami starého města ke klášteru Nossa Senhora do Desterro. Ten je již dlouho opuštěný, ale nyní ho místní radnice opravuje. Cesta vede přes hojný dubový les a pak po zpevněné cestě na vrchol hory Fóia, nejvyššího bodu Algarve (902 m). Soudě podle zdejších kaváren a obchodů se suvenýry je to potěšení pro výletníky.

Odtud se sjíždí údolím lemovaným opuštěnými terasami a rozpadlými statky. Kdysi to byla prosperující zemědělská oblast, ale v dnešní době je život jednodušší práce pro cestovní ruch. Trasa vede kolem malých horských vesniček Vale da Moita, Barbelote a Porta da Horta, než dorazí do Madrinhy, místa pro větrné turbíny. Hojné dubové lesy vedou do vesnice Marmelete, kde je muzeum věnované výrobě „medronho“. Dostávám možnost ochutnat syrovou pálenku a její jemnější verzi smíchanou s medem.

Rota Vicentina Amoreira – Arrifana, 13 km, 4 hodiny

Začínáme na mysu s výhledem na Praia do Amoreira, v zátoce surfují surfaři. Z vysokých útesů je výhled na moře, než dojdeme dolů na dlouhou pláž u Monte Clérigo se shlukem rybářských domků. Je to atraktivní místo, ne nepodobné dalekému západu Cornwallu.

Cesta stoupá zpět po útesech k ruinám Arrifana Ribat, islámské pevnosti postavené ve 12. století bojovnými mnichy. Je to divoké místo, ideální pro duchovní rozjímání při pozorování pobřeží. Poté se hlavní stezka odklání do vnitrozemí, ale já se vydávám po náročnější stezce u pobřeží, která je za špatného počasí zrádná. Nad pláží Arrifana se nachází další pevnost, můj konečný cíl. Postavili ji Portugalci v roce 1635, ale zemětřesení v roce 1722 ji z poloviny poslalo do moře. Vedle ní se nachází vynikající restaurace s mořskými plody O Paulo.